Navigace
Pár mých nesmělých pokusů
Jsou to hodně nesmělé pokusy a spíš jen tak pro ukázku, tak je prosím nepodrobujte zdrcující kritice - všichni jsme byli jednou mladí :-)
- Denní maska
- Vzdálenosti
- Sonet - Proč jsem Ti lhal?
- Bouře
- Pád
- Čas plodících bezů
- Kostel svatého Jakuba
- Čas kvetoucích bezů
- (Na Svět)
- Proč se vracet ...
- To a Friend
- Příteli
- Cesta
- Hřbitůvek
Denní maska
Liberec, 23. března 2016
Nasaď si mne?
Usměješ se.
Pomoct chceš-li?
Vysaju tě.
Sundáš si mne?
Skrč se v koutě.
Znaven jsi-li?
Nedivím se.
Vzdálenosti (sonet všem, kteří se odcizili, nebo se odcizují)
Liberec, 26. února 2008
Vzdálenosti, které jsou mezi námi
po pár letech společného souznění.
To němé ticho, když jsme spolu sami,
smutní ve vzájemném nerozumění.
Noční otázky, které spánek ruší.
Proč pomalu mi ze života mizíš?
Odpověď snad únavné ticho tuší?
Asi jsem nepochopil, po čem toužíš.
Milá slůvka, která říci jsem ti měl?
Já je, blázen, čekal nejdřív od tebe.
Kolikrát jsem ti je tiše říci chtěl.
Už pozdě je? Nechám si je pro sebe?
Nebo, i když byla předem tušená,
jsou: tvoje „já” pro mne mnoho znamená.
Sonet - Proč jsem Ti lhal?
Liberec, 8. listopadu 2007
Proč jsem Ti lhal
a tím Tě ztratil?
Proč jsem to udělal,
když jsi mi věřil?
Pravdu říct jsem se Ti bál,
přiznat se Ti s tajemstvím.
Jak mi můžeš věřit dál,
když Ti pravdu nepovím?
Jak dál Tě jistit smím,
když nemám Tvou důvěru?
Proto, „Věř mi”, křičím!
Já lhát víc Ti nebudu.
Tvé přátelství je mi vším,
bez něj dál být nemohu.
Bouře
Liberec, 5. srpna 2007
Temný hukot z dáli přichází,
mračna prachu se ve větru točí.
Zlá oblaka po nebi běží,
dusno zadusí tichý zpěv ptačí.
Krčíš se v úkrytu, když bouře udeří.
Ráno se brouzdáš mokrou trávou,
cítíš se jak v anglickém parku,
když před sebou spatříš, chladnou a blyštivou
slzu se kanout z mladého buku
s padlým velikánem vzadu v příšeří.
Pád
Liberec, 29. července 2007
Na zemi tam ležíš,
usmíváš se, či pláčeš?
Kámen v ruce držíš,
teď mnoho věcí chápeš.
Kámen držíš v ruce,
ten malý zlomek skály,
ten kousek pískovce,
který tolik změnil.
Na zemi tam ležíš
s vlasem zlatavým
a čelo si zdobíš
šrámem krvavým.
Čas plodících bezů
Praha, září 2004
Čas plodících bezů,
a já sedím v hrozném Městě,
hlava bolí, srdce bolí, toužím odjet pryč.
Čas plodících bezů,
odjet do hor, být na cestě,
najít bránu, ke které jsem našel klíč.
Kostel svatého Jakuba
Brod, srpen 2004
Kostel svatého Jakuba na Malý rynek
z výšky své shlíží,
a já se sám sebe ptám,
co jej tak tíží?
Co tíží jej a co tíží mě,
že nemůžu jít dál?
Že se potácím a slepě
stojím sám.
Čas kvetoucích bezů
VŠCHT, květen 2004
Čas kvetoucích bezů,
přesto se cítím schlíplý a ubitý
a mé Psýché se chce dodýchat.
Čas kvetoucích bezů.
Chtělo by to jít dál - ale kam?
Pozitiva prohrávají s negativy,
malinkaté okamžiky štěstí rychle mizí.
Chtělo by to jít dál - ale kam?
K sladkému náručí dámy jménem Smrt!
(Na Svět)
7. listopadu 2003
Auta, tisíce aut jedoucích do propasti,
milióny lidí, kteří vstupují do této pasti.
Já samotný, stojící v rohu,
tiše se směji tomu shonu.
Tak jak padl starý Řím před tisíci let,
tak skončí i náš "dobrý" západní svět.
Tak jak zemřela a zrodila se nová víra,
tak zemřelo křesťanství a svět páchne jak síra.
Víra v krásné zemřela a zmizel dobrý sen,
svět tone v blátě a vládne mu jen:
rozkoš, hnus, krutost, pýcha, machrování,
neúcta k druhým, hloupé konzumování.
Jsou lidé, kteří cítí a není jich jen pět,
stvořme novou víru a stvořme nový svět!
Proč se vracet ...
30. srpna 2002
Proč se vracet tam, kde tě nikdo nečeká,
proč jít cestou dlouhou, abys byl stejně sám.
Dva roky žiji, nežiji na tomto světě,
dva roky odkládám, to co stejně přijde.
Hory, ty jediné mi dávaly sílu,
když už nebylo, kde jinde brát.
Déšť, vítr, slunce, skály, žlutá tráva,
samota a klid, pro srdce, pro duši.
Odjíždím a nechce se mi zpět,
bolí mě u srdce, opouštím svět.
To a Friend
11. července 2002
Oh, how I love you, my friend,
you are my day, my night, my life.
My stray, grope friend, come
and I free you from the Night's Dark
into the Sunshine.
Then, in clear day, we go together,
green meadow, under the blue sky,
further to the mountains, to the granite rocks,
Ořešník, Divá Máří a Věž Grálu,
will be near of us.
Příteli
11. července 2002
Ó jak mám Tě rád, můj příteli,
jsi mým dnem, mou nocí, mým životem.
Příteli můj, bloudící, tápající, přijď
a já Tě z temnot noci vysvobodím
do záře sluneční.
Pak v jasném dni, spolu půjdeme,
zelenou loukou, pod modrou oblohou,
dál k horám, k skaliskům žulovým,
Ořešník, Divá Máří a Věž Grálu
budou blízko nás.
Cesta
1. června 2001
Slzy v očích,
noční tma,
vydat se na cestu,
ale kam ???
Hnědý klobouk,
hnědá flétna,
je jen jedna cesta,
ale kam ???
Jednou bude muset jít,
muset jít cestou dál,
cestou dlouhou neznámou,
kterou nikdo nepoznal,
zbývá jen vyrazit,
ale kam ???
Hřbitůvek
7. dubna 2001
Rozpálený pískovec, vůně borovic,
modré nebe, žhavé slunce,
cinkot karabin, pád prvolezce,
jinak - nic.
Smutné ticho, hradba skal,
šumění deště, jsi tu sám,
pomníčky se jmény,
- malý hřbitůvek.
Malý hřbitůvek pod skalou,
jména těch co už nelezou,
výšky je lákaly,
nové cesty hledali,
chybu udělali,
a pak ....
Snad optimalizováno pro rozlišení 1024x768, jinak by to mělo býti STRICT (Transitional) XHTML 1.0 a CSS 2.1.